To ten týden zase utíkal! Velký úkol mě ale čekal ve čtvrtek, kdy jsem děti vyvezla na výlet do Fremantlu. Měli jsme tam původně jet i s I. a jeho rodiči, ale chybám v komunikaci se bohužel člověk evidentně nevyhne, ať je v Nera, v Perthu nebo na Marsu.
Takže jsem se vyděsila, pochlapila a splnila slib. Děti by totiž byly příliš zklamané a to jsem nechtěla dopustit. Po mnoha výhružkách o absenci jakýchkoli dalších výletů v případě neposlouchání rozkazů, jsme se začali úspěšně topit v (po zběžném pohledu kruhových) ulicích Fremantlu hledajíc cíl výletu - The Pickled Fairy shop. Šťastně jsem se to usmívala, když jsme ho našli, netušíc, že to horší má teprve přijít. Dala jsem jim totiž oběma kredit 5 dolarů, za který si smí něco vybrat. Po 15 minutách vybírání jsem začla pokukovat lehce nervózně, po 30 minutách nadešel čas nepřirozeného pochodování tam a zpět. Po 45 minutách už bylo mé chřípí nebezpečně rozšířené (po Rimmerově vzoru). Když jsme po hodině z obchodu odcházeli, byla jsem nejmíň o 3 dny starší. Opět uvažuji o terapii. A slečna za pokladnou na tom pravděpodobně není o mnoho lépe.
Po sobotním tréninku nás už čekal odjezd na jih. Cca 2 hodiny po plánovaném odjezdu jsme šlápli do pedálů. A tak si to pěkně drandíme po dálnici pekelnou rychlostí 110 km/h a vtom se ozve nepříjemný zvuk. Píchli jsme. Rezerva je sice funkční, ale dojezdová o šířce zhruba půlky normální. V blízkém Mandurah na nás ve dvě odpoledne nečekají všechny pneuservisy zrovna s otevřenou náručí. Ale slovo dalo slovo a my navštěvujeme místního podloudníka, jenž nám pneu mění v cukuletu a za směšných 50 babek. Tak teda ještě nakoupit, když jsme ve městě a mašírujem dál.
A konečně, první divokej klokan! Mrtvej u krajnice. A další a další dva. To je radosti. V Margaret River (vinařské oblasti na jihozápadním cípu Austrálie) konečně vidíme i nějaký ty živý nenafouklý, konkrétně celý stádo požírající trávu na louce. Zkoumáme možnosti k přespání, po jednom odmítnutí v kempu a vycházce na vyhlídku se potmě ubytováváme na tábořišti Contos Campground. Stan je obří, karimatky půjčené z Trinity tlusté, ale přesto mě v noci studí sedinka. Rýmička už klepe na vrátka.
Po vydatné nedělní snídani jsme se jali objevovat krásy Margaret River. Z Mammoth Cave jsme byli vyhnáni kvůli nedostatku pevných obutí, Calgardup Cave už nás uvítala vřele, s otevřenou kasičkou. Vyfásli jsme baterky a helmičky (pěkné, ale trochu se mi zastesklo po lihovém kahanu, který jsem k témuž účelu nosila v Thajsku) a vyrazili do podzemí. Pěkné, ale kam se to hrabe na ty výtvory kmotry Punkvy. Pravou jeskynní tmu jsme si ale užili všichni se zájmem 5-letých.
Následoval přejezd do Margaret River town, kde jsme dokoupili nějaké ty zásoby, pohledy, ale hlavně nás tam čekal nákup medu. Bezva domácího, poradil nám to Kenny z Trinity, jemuž jsme taky jeden vezli. No a "obchod" vypadal takto, domeček, opodál úly, před dveřma na verandě stůl se sklenicemi různých velikostí plnými medu, vedle kasička a cena. Důvěra. Dokáže si někdo představit, jak by to fungovalo u nás? Ale třeba se někdy v budoucnu taky dopracujem k poctivosti. I. tomu říká naivita, já naděje.
Přejezd na Redgate Beach. Paráda! Nádherný písek a obrovské vlny, některých jsem se i bála, zvlášť s Lupínkem v rukou. Ale všichni jsme přežili bez úhony a I. si přivezl sluneční brýle, co našel ve vlnách.
Večer bbq v kempu, při které se zase ukázalo, jaké štěstí na lidi máme. Nějak se zdálo, že erární grily jsou buď nefunkční (což se později ukázalo jako mylné přesvědčení) nebo obsazené, tak nám sousedi nabídli vlastní gril a ještě k tomu pekáč pečených brambor na slanině a cibuli, protože toho připravili hodně. Mňamka.
Ještě jsem zapomněla naši trapnou příhodu s příjezdem do kempu. My si totiž mysleli, že táboření je zdarma (protože Philův brácha si to myslel), takže když jsme si to v 6 večer přifařili z výletu, velmi nás překvapilo, že je přes cestu závora. Do toho jsme ještě neměli dost peněz na zaplacení (karty neberou), takže se nad námi slitovali a platili jsme jen za jednu noc (32 AUD pro 4 osoby). No jak říkám, štěstí. A možná trochu podpory pěkných tvářiček a nevinných úsměvů.
2025 ©