Období: leden 2013

Tento týden se na Trinity konalo lednové soustředění. První dva dny jsem se ho tolik neúčastnila, protože jsem měla na starost děti. Od středy už jsem byla plně nasazená do procesu a dostala přidělenou svou práci pro příštích pár měsíců. Bude to párovka, resp. osma seniorů (tzn. od 15 do 17 let) a o konečném složení posádky se teprve rozhodne. Abych byla přesnější, zatím se na párovce střídá 6 kluků, v případě, že se v příštím týdnu připojí další dva, začneme trénovat osmu. Hlavní závod sezóny, Head of the River, se totiž týká především osem. číst dál

Ha! Pondělí jsem začla velmi, velmi zlehka. Nejde to pojmenovat jinak než skypovací den. Trhla jsem hned dva rekordy - nejvíce odskypovaných hodin během dne a nejdelší telefonát. Hodin bylo dohromady 7 a půl. Začla jsem zvostra 5-hodinovým telefonátem se Zlatkou, trpící insomnií, odpoledne pokračovala hodinku s Ančou a den zakončila hodinkou a půl s Klárkou, spěchající na trénink. Kdybych měla připočíst ještě telefonát s rodiči z předchozího večera, nedopočítala bych se. Takže když jsem večer vyzvedávala I. v práci, divil se, že jsem tak potichu. Nevěděl totiž, že člověk má jen omezený počet slov, který může během dne využít. S odvoláním na slavný vědecký časopis Všeznalé listy A+I, kapitola Mozek a Skype.  číst dál

Tak nám zase začly tréninky. Upřímně, už jsem se moc těšila, asi stejně jako I. do školy. Uvažuje se o tom, že bych si udělala řidičák na člun, ale tak nějak se mi nechce se učit (prý to není jen úplná formalita), zvlášť v angličtině. Uvidíme tedy, zda to bude mít význam. Tak i nadále si s sebou vozím řidiče. Aspoň jsem trošku prozkoumala vzdálenější okolí, Maylands, Sandrigham atd. Ale veslovat s malejma mě stejně tak nějak baví víc.  číst dál

Aby všech těch změn nebylo málo, prvně v životě jsme trávili Silvestra v práci. New Year´s Eve on Foreshore, festival, kde jsme si nahrabali něco na dýškách. I. mi podával drinky a já je prodávala. Možná trošku nadbytečné říkat, že vždy, když si odskočil, přibylo nám do kelímku s nápisem "tips" trošku víc. číst dál

Štědrý den se, myslím, vydařil. Začal příjemným překvapením - dorazilo nám cukroví z Čech. Sice otevřené a znovu zalepené, ale i tak jsme byli rádi, že nám ho mlsní celníci poslali dál, protože živočišné a rostlinné produkty se do Austrálie posílat nesmí. Takže se nám tato nelegální zásilka krásně hodí do sbírky k té minulé, která obsahovala větvičku z naší jedličky. Jsou ti naši rodiče ale rebelové! číst dál

Rohlíčky i linecký se povedly. Ale stejně, největší radost jsem Ivánkovi udělala vosíma hnízdama, přestože vzhledem k nemožnosti sehnat piškoty byly trošku jiný, než bychom si oba představovali. No a co si budem povídat, středeční návrat do Mount Lawley jsem málem oplakala. Ale to jsem ještě nevěděla, že tu už nebudem zůstávat nadlouho. Ale o tom později.  číst dál

Už mám spálený obličej. Není úplně rudý, ale každé ráno si při pohledu do zrcadla připadám, jako bych prožívala alergickou reakci. Opuchám. Ale vzhledem k tomu, že v této situaci zde nejsem jediná, hlavu si z toho nedělám. A přitom jako bych měla dvě. číst dál