Thajsko 2010

Cesta na letiště stála s taxametrem ani ne 200 B (oproti příjezdovým 400) a milý mladý taxikář nám zajistil i bezstarostný přesun zavazadel na vozík. číst dál

Dnešní noc byla příšerná, spala jsem na gauči, což sice nebylo vůbec špatné, protože kůže chladila, ale ani to nestačilo. Kolem třetí už jsem se na ni tak lepila, že jsem spustila kňučící árii. A nakonec to zabralo. Sice bylo evidentní, že nerad, páč mu bude zima, ale Charly mi pustil klimatizaci. Ráno nás potom budila pro změnu Melina cvičící nějak podezřele hlasitou jógu. číst dál

Tedy, zevlovací čtvrtek plný skrývání před vedrem v klimatizovaných net kavárnách utekl rychle a cesta do Bkk taktéž. Na Southern Bus Station, která je na západě Bkk jsme si daly poslední thajskou večeři (na zítřek na ni nebudem mít peníze - i tak jsme musely zase vybrat, už podruhé výrazně nad plán), výjimečně dobré zelené nudle se zelenou zeleninou a pořádnou porci na jazyku se rozplývajícího masa, to vše i s polévkou za 35 B. Nádhera. číst dál

Náhradním plánem tedy bylo vyjet si na výlet po jediném fungujícím úseku železnice smrti, vedoucím z Kanchanaburi do Nam Toku (http://en.wikipedia.org/wiki/Nam_Tok_Sai_Yok_Noi). Samozřejmě jsme si předem nezjistily, v kolik vlaky jedou, což není nejchytřejší, když jedou 3 denně.  číst dál

Do Kanchanaburi (http://en.wikipedia.org/wiki/Kanchanaburi) jsme se z Bkk dostaly za malé pomoci milého Thajce, obstojně anglicky hovořícího, ještě před osmou ranní (samozřejmě naším oblíbeným local busem), takže už v 9 ráno jsme vyrazily na kole okouknout zdejší muzeum JEATH (http://en.wikipedia.org/wiki/JEATH_War_Museum). číst dál

Dopoledne opět - a tentokrát úplně naposledy, měly bychom si to užít - koupačka a válení se. Stále se mi nedaří vyfotit ty zatracený orly.  číst dál

Dopoledne opět pěkná (a pěkně nudná, já si prostě nemůžu pomoct) siestička pod palmami a v moři. Marně se snažím vyfotit orly. číst dál

Projednou bychom tedy chtěly celý den strávit na pláži. Aspoň jsme si to myslely. Ale dopadlo to zase jenom tak, že veškeré slunce, které jsem nachytala, bylo ve vodě. Strávily jsme tam sice velmi dlouhou dobu, ale radši jsme jen plavaly nebo splývaly, abychom nešláply na kraby. Jsme zoufale zbabělý. Jenže ony se nás asi ty potvory (nebo nějaký jiný - snad malinký minimedúzky?) snažej spapkat, i když jsme jen na hladině. Mně se furt zdálo, že mě něco občas štípne, ale myslela jsem si, že si zas jen něco vsugerovávám. Jenže pak přišla M. s tím, že ji to i bolelo. Tak já nevím. Možná vážně koušou. číst dál

Dnes byla na pořadu dne plavba na ostrov Koh Phayam (http://kohphayam.org/index.html), jehož asi nejvýznamnějším plusem pro nás (podle prospektu i průvodce) bylo, že se zde surfuje. Takže by tu měly být vlny, průvodce kvůli nim dokonce od ostrova odrazuje. Pche! číst dál

Dnes jsme se měly přesunout z Khao Sok do Ranongu (http://en.wikipedia.org/wiki/Ranong) těsně u barmských hranic (http://en.wikipedia.org/wiki/Kawthaung). Autobus přijel o slabou půlhodinku později a brzy jsme měly opět okusit thajské vydřidušství. Oproti cestě ze Suratthani do Khao Sok, která stála 70 B, po nás na zhruba čtvrtinové cestě do přestupní stanice Takuapa chtěl 100 B. Nedaly jsme se a přísnými pohledy a trefnými větami snížily cenu na stále vyděračských, ale aspoň o něco lepších 60 B.  číst dál

Na dnešní den jsme si objednaly výlet s osobním průvodcem. Cena 1000 B na osobu je sice nehorázně přemrštěná, ale stálo to za to. Náš světaznalý průvodce Kai, stařík s dvěma fousky na bradavici a s kondicí a tělíčkem (ač měl 160 cm max), který by mu mohl závidět kdejaký náš kamarád, byl průvodcem už 14 let a jeho největším zážitkem v oboru byla fotografie s thajskou princeznou. číst dál

V Suratthani jsme pilně odolávaly nabídkám všech tuktukářů a jim podobných, snažících se odvézt turisty k nejdražším VIP autobusům. Dostaly jsme se tedy svépomocí na "autobusové nádraží", kde nás po otázce "kudy do Khao Sok" najednou chlápek zatáhl za roh a mávl na kolemjedoucí autobus - "ten jede do Khao Sok!", a šoupl nás dovnitř, jako by se nechumelilo. Autobus sám by mohl být zážitkem na celý den. Ten náš plecháček měl povoleny pravděpodobně všechny šroubky (a že jich bylo!), takže celou cestu (3 hodiny) to při stovkové rychlosti znělo, jako by se měly zřítit celý Himáláje. K tomu otevřené oboje dveře. No, aspoň nám nebylo vedro. Ba naopak, tohle byla jediná situace, kdy mi v Thajsku bylo zima. číst dál

Hmm, možná mi nikdo nebude věřit, co jsem si vymyslela pro dnešní ráno. Nejen, že jsem vstala před půl sedmou, abych stihla východ slunce, ale ještě navíc jsem v tom ranním vánku vyrazila - tadáá - běhat! Fuj, sama tomu nemůžu uvěřit, že to byl nápad můj a že jsem ho uskutečnila. Asi ňáký dojezdy rejžový whisky nebo co:) Protože se mi to, těžko vyslovit, líbilo! Na konci pláže jsem potom objevila 4 mangrove, což mi výsostně zvedlo náladu, neboť vidět vyloženě mangrovové pobřeží zblízka se mi, bohužel, nepoštěstí, protože není cílem našich příštích přesunů. číst dál

Check-out na Baan Chalok jsme měly brzy, takže už před desátou jsme byly vyděračským taxikářem za 190 B převezeny na západní pobřeží ostrova, k Sairee Beach. První, ani druhý, ani třetí resort neměl volné pokoje, na čtvrtý pokus už to vyšlo. Žádná sláva pokoj a navíc za 500 B! No, sice je to vlastně stejná cena, jako jsme dali na výletě do Liberce za ten nehorázně páchnoucí, odporný, individui obklopený pokoj na ubytovně, ale tady jsme, sakra, v Asii! číst dál

Dnes nás v kurzu čekalo ono velké potápění. Odjeli jsme lodí skoro úplně na otevřené moře (náš ostrov byl vidět jako malinký kopeček) a zastavili nad korálovým útesem Chumphon Pinnacle (http://www.scuba-junction.com/english/diving/dive-sites/chumphon-pinnacle). číst dál