Období: říjen 2012

Náš poslední den v Malajsii jsme se rozhodli věnovat historickému městečku Melaka (http://cs.wikipedia.org/wiki/Malakka_(m%C4%9Bsto)). Na zdejší architektuře je patrný vliv portugalské, resp. holandské, resp. britské nadvlády, to všechno v kombinaci s důležitým čínským prvkem. číst dál

Do KL jsme měli dorazit už kolem páté ranní, a tak jsme se rozhodovali, zda zajet "domů" k Lině, nebo rovnou na výlet do Melaky. Rozhodování nám potom velice usnadnilo pohodlí autobusu, které nám příliš mnoho minut spánku nepovolilo. číst dál

Cesta na letiště stála s taxametrem ani ne 200 B (oproti příjezdovým 400) a milý mladý taxikář nám zajistil i bezstarostný přesun zavazadel na vozík. číst dál

Dnešní noc byla příšerná, spala jsem na gauči, což sice nebylo vůbec špatné, protože kůže chladila, ale ani to nestačilo. Kolem třetí už jsem se na ni tak lepila, že jsem spustila kňučící árii. A nakonec to zabralo. Sice bylo evidentní, že nerad, páč mu bude zima, ale Charly mi pustil klimatizaci. Ráno nás potom budila pro změnu Melina cvičící nějak podezřele hlasitou jógu. číst dál

Protože už jsme tu opravdu na konci sezóny, naše loď na pevninu jede úplně poslední jízdu, a to už v poledne (odpoledne se očekávají velké vlny). Tak jsme tedy vstali časně a s vypůjčeným vybavením se vydali šnorchlovat. První plavání bylo fajn. Pak jsme se chvíli povalovali na pláži a podruhé, když jsme vlezli do vody, nastala pro nás nejhorší chvilka nejen tady na ostrově, ale v celé Malajsii (ačkoli to nechci zakřiknout, furt nám ještě může uletět letadlo, že jo). Nějaký hovado dostalo jakýmsi způsobem do vody litry oleje/nafty a hladina se pokryla směsí bordelu a hnusných skvrn. Nebudu zabíhat do detailů, ale následující hodina mytí, drhnutí a strachu o mé drahocenné vlasy byla jak pro mě, tak se mnou k nevydržení! číst dál

Po lehké snídani jsme vyrazili (podle rad) na jemnou pláž na sz. straně ostrova. První část stezky vedla mírnou džunglí, kromě veverek, motýlů a dvou turistů jsme však nepotkali nic živého. Nebo jsme o tom alespoň nevěděli. Pláž byla vskutku pěkná, s jemným pískem a pozvolným vstupem do vody. Nejprve jsme u mola pozorovali hejno drobných ryb, obklopené několika tzv. jehlami, dlouhými tenoučkými rybami, evidentně dravci. Opět - stačí nám prostě málo - jsme je vydrželi pozorovat snad 20 minut. Potom dlouhá koupačka a cesta zpátky. číst dál

Před osmou ráno nás uvítalo smradlavé městečko Kuala Besut (http://en.wikipedia.org/wiki/Kuala_Besut). Po telefonátu s Ivanovým kamarádem Markem jsme zakoupili jízdenky na loď (35 RM jedna cesta oproti 44 RM za cestu busem přes 450 km z KL) a přehopkali 20 km vln do Tuna Bay na ostrově Perhentian Besar (http://en.wikipedia.org/wiki/Perhentian_Islands), kde už jsme byli vyhlíženi. Marek s Janou pracují jako instruktoři potápění, a proto jsme toho okamžitě využili a po procházce, první letošní tichomořské koupačce a obědě se vydali pod hladinu. Pro mě refresh dive a pro I. první ponor (50 minut podél menších korálových útvarů při pláži) se vyvedl a byli jsme oba nadšeni.  číst dál

Poté, co jsme absolvovali ledovou sprchu, zdálo se být ráno lehce dusivé. Pravdou je, že teplá voda na Petaling Street je asi taky takovou vymožeností pro zápaďáky. Po noci, kdy jsme pod klimatizací dosti vychladli, byla ta studená voda i vcelku nepříjemná. Ale nestěžujme si. Protože potom jsme byli vozem přesunuti ke stanici Hentian Putra, kde jsme nejen obstarali lístky na autobus, který nás má přiblížit k ostrovům, ale odkud nám i jel KTM vlak do dalšího cíle, který KL nabízí - Batu caves (http://en.wikipedia.org/wiki/Batu_Caves).  číst dál

Dnes jsme opět vstali později, než by mi bylo milé (no na výletech mi, kupodivu, dřívější vstávání problém nedělá) a po poledním check-outu vyrazili obhlédnout Central Market (http://en.wikipedia.org/wiki/Central_Market,_Kuala_Lumpur), směsku obchodů se zbožím jv. Asie. Vybrali jsme dárky pro Tinu a Filipa a jali se hledat poštu. Zdálo se nám, že to není věc snadná. Později jsme vzhlédli vzhůru a zjistili, že celý ten x-patrový dům je pošta. S pocity mírného zahanbení jsme vešli a poslali 9 pohledů a jeden balík. Lodní pošta i v roce 2012 funguje s lehkým zpožděním - 3 měsíce. Tak uvidíme, snad to dorazí!  číst dál

Stejně tak, jak moc jsem se na odlet těšila, jsem byla i nervózní. A tak se není co divit, že místo posledního týdne příprav a úklidu mě, zcela nepřipravenou, zastihl týden nemoci. Rozlučku jsem musela zvládnout za hodinu a půl, unavená, ukašlaná a zcela nenápomocná grilujícímu Ivanovi.  číst dál

Vstávali jsme tedy pozdě a přesto stále unaveni. Časový posun byl znát. Po internetování jsme se tedy konečně vydali na prohlídku města. S naší mapkou ze 100 let starého Lonely Planet to ale šlo docela stěží. Tak jsme se poddali osudu a a prostě šli – hlava nehlava, ulice neulice. Nachodili jsme toho spoustu, viděli spoustu a nabloudili spoustu. číst dál

Srílanské letiště v Colombu bylo pěkné, malé a milé. Stejně tak následně letadlo, ve kterém jsme se už dostali k okýnku. Což bylo po užití Kinedrylu (pro Ádu = Rohypnolu) skoro za trest. Při přeletu nad Cejlonem jsme totiž letěli nízko a mohli pozorovat krásy políček, horských jezer i rozsáhlých nížinzakončených úchvatně prázdným plážovým pobřežím. No i nadále, teď snad ještě naléhavěji, ke mně Srí Lanka promlouvá. číst dál

Asi jsem měla vstát dřív, ale mně se tak dobře spalo! 8:30 tedy do vany, důkladná předcestovní hygiena, vzbudit I., donutit ho k témuž a zase velká snídaně. Potom rychle Léni nákup v drogerii (oproti ČR téměř poloviční ceny v DM) a potom – I. se konečně dočkal kebapu! Spokojeně potom kráčel domů, ani nedutal, jen občas vyšlehl úsměvy ze strany na stranu a břuch se mu smál stejně tak. číst dál

Tedy, zevlovací čtvrtek plný skrývání před vedrem v klimatizovaných net kavárnách utekl rychle a cesta do Bkk taktéž. Na Southern Bus Station, která je na západě Bkk jsme si daly poslední thajskou večeři (na zítřek na ni nebudem mít peníze - i tak jsme musely zase vybrat, už podruhé výrazně nad plán), výjimečně dobré zelené nudle se zelenou zeleninou a pořádnou porci na jazyku se rozplývajícího masa, to vše i s polévkou za 35 B. Nádhera. číst dál

Náhradním plánem tedy bylo vyjet si na výlet po jediném fungujícím úseku železnice smrti, vedoucím z Kanchanaburi do Nam Toku (http://en.wikipedia.org/wiki/Nam_Tok_Sai_Yok_Noi). Samozřejmě jsme si předem nezjistily, v kolik vlaky jedou, což není nejchytřejší, když jedou 3 denně.  číst dál