Hned po ukončení chlapecké sezóny začíná sezóna dívčí, pro mě to (díky Philovi, který tam také trénuje) znamenalo nové zaměstnavatele a nové zkušenosti, a to z dívčí anglikánské soukromé školy St. Hilda´s (http://www.sthildas.wa.edu.au/). Budu se tam podílet na přípravě deváté třídy (Y9), kde je většina závodů založena na párových čtyřkách. Těšila jsem se a zároveň už truchlila pro Trinity. Navíc, na Hildě se začíná už v 5:45, takže mě připraví o 15 min drahocenného milovaného spánku. Ale co, tak začneme.
Světlým okamžikem tohoto týdne budiž další dáreček. Od Hamishe (http://www.youtube.com/watch?v=7ve_p7zQ7cE), mého oblíbence z nejoblíbenějších, drobného pihatého lotra, jež mi vylepšoval dny svými roztomilými objetími. Prý mu budu moc chybět. No už zas jsem měla na kahánku.
Nedělní odpoledne jsme věnovali oblíbené zábavě místních domorodců - rybaření na Salter Point. Chytila jsem báječnou nafukovací rybku, I. bohužel dvě. Pro mě to bylo první rybaření v životě, tudíž situaci, kdy mě přerybařila 7-letá Ella, jsem samozřejmě sváděla na to.
Velikonoční týden proběhl velmi klidně a o sobotním ranním tréninku jsem, pozorujíc děcka plácající se na maličkých plachetničkách, vyrazila překonat svou stydlivost a ve vedlejší loděnici se poptat, jestli by tam nestáli o pomocníka. Stáli, ale to by za týden nesměla končit sezóna. Tak nás alespoň pozvali na den otevřených dveří do Perth Dinghy Sailing Club (http://www.perthsailing.org.au/). Tak jsme se v neděli vyfešákovali a vyjeli na obhlídku, já očekávajíc, že tam budu zas jen tak stát a blbě se usmívat, jak už to tak v těchto případech bývá. No, ale tady to chodí jinak, a tak jsem se (ehm, tedy po tom, co jsem tam nějaký čas postávala a blbě se usmívala) znenadání ocitla na cizí loďce, v cizím tričku, tahajíc za cizí provázečky. Není to ironie, že mě ten kluk sveze teprve když jsme 13500 km od domova?
2025 ©