Není nad to začít týden kvalitním a dlouhým spánkem. Na pondělní trénink jsem potom jela krásně odpočatá, V úterý v 5.20 ráno jsem už tak dobrou náladu neměla, ale když se po tréninku podávala snídaně - takhle vydatně jsem se už skoro 2 měsíce nenasnídala - už se svět zdál o něco krásnější. Maminky se tady totiž činí a připravují rozličný dobroty od ovocných salátů přes vločkovou kaši až k fazolím, špagetám či míchaným vejcím. K tomu kafe a pokec a když jsem se vrátila domů, nemohla jsem uvěřit, že den vlastně (v mých měřítkách, bylo něco před desátou) teprve začíná.
POZNATEK 8: Asi bych měla mluvit jen za Neratovice, ale podle různých vyprávění předpokládám, že ve většině ostatních klubů to bude podobné. Tedy, měli by si u nás brát příklad ze způsobu, jakým se tady na Trinity chovají ke komukoli, kdo se jen matně snaží pomoct. Nekonečné díky, kterých se mi dostává pokaždé, když jdu s nějakým hochem na vodu, budiž toho důkazem. A nejen ty díky, ale o tom zase příště.
POZNATEK 9: Přístup dětí samotných k tréninku a k trenérům je taky odlišný, ohromující a nutno dodat, že i velmi povzbudivý. Je to každopádně i Philova (šéfkouč) zásluha, jeho vůdčí schopnosti a vrozená autorita ani k ničemu jinému vést nemůže. A díkybohu, že se uchytil u sportu, protože jako sektářskej vedoucí by byl k nezaplacení. Místo některých svých motivačních proslovů by mu stačilo vzít krysařovu flétnu.
Ve čtvrtek večer jsme se s I. připojili k trenérskému bbq-debriefingu, kde jsme se nejen pěkně najedli, ale taky si vyslechli novinky o dalším směřování klubu a podívali se na výsledky, které přinesl ten úchvatný přístroj, který byl koupen na jednoho z noncoxů. Měří délku tempa, průtah, procentuální zastoupení energie během tempa a další vychytávky, které se potom na počítači transformují do přehledných grafů a tabulek. Děti si pak mohou mnohem smysluplněji představit, kde dělají chybu a jak se jí zbavit. Druhou specialitkou, která I. nadchla tak, že o ní mluvil ještě celý další den, jsou brýle, které mají v sobě zabudované monitorky, takže trenér do nich může kamerou přenášet přímý přenos jízdy a dítě vidí své technické nedostatky. Obojí je naprosto dokonalé a musím říct, že i já se svým téměř absolutním nezájmem o technické vymoženosti, jsem byla okouzlena a nadšena.
V pátek jsem po tréninku chvíli bloumala v posilovně, páč od pěti jsem šla do další práce, která hned sousedí s Trinity College. Jaký to štěstí! Prvně jsem tedy šla pomáhat do cateringové firmy v Gloucester Parku - dostihovém závodišti. Oproti tý příšerný drezúře a honičce v 9 Marys se mi to tady zdálo jako naprostý leháro. Pendlovala jsem tam sice mezi restauracema podle toho, kde mě zrovna potřebovali, ale zrovna dvakrát jsem se nepředřela. Potíž nastala až k ránu, kdy jsem měla po třech hodinách spánku vstávat na trénink. Tak tohle se nezdařilo.
Tak jsme se tedy v sobotu dosyta vyspali a po obědě vyrazili s Evou a Braněm do Subiaca na trh. Oči mi svítily, když jsem kupovala čerstvý sójový klíčky, aloe vera limču či jablka za 1/4 ceny, kterou platím v krámě. Každopádně, na neděli bylo rozhodnuto o curry k večeři. Pak jsem ještě chvíli poseděla u Evy, po týdnu zčekla email (nefunguje nám doma net a už z toho trochu šílíme) a poté zas vyrazila do Gloucester Parku. Domů po půlnoci a neděli začít zjištěním, že předpověď na vlny špatná, takže trénovat surfování nejedeme. I. se během dne prokousával hádankovou hrou, kterou jsem mu připravila, aby neměl ten adventní kalendář a muffinky zadarmo. Nutno podotknout, že nebyl toho dne úplně nejbystřejší. Takže než se prokřížovkoval k čokoládovému cíli, uplynulo bezmála celé odpoledne. Na véču se k nám stavil Farrin, couchsurfer, u kterého jsme měli na začátku taky možnost bydlet. Je to moc milý člověk a co si budem povídat, pochválil mi curry, takže jsem si ho hnedka oblíbila. Jak říká náš táta: Lidi musíš chválit!
2025 ©