Cestou

Sobota byla krušná. Ráno trénink a po něm už rychlá příprava na odlet. Konečně zas opustit hranice! První error jsme si vykouzlili hned po příchodu na letiště. V domnění, že Australani nekradou, jsme si nakoupili indonéské rupie. Nedovážila jsem se zpětně dopočítávat, o kolik jsme díky příšernému kurzu přišli, ale bylo to hodně.  číst dál

Z výletu jsme se vraceli včas, abychom se vyspali, hlavně já, vstávajíc ráno na Hildu. A tak jsem tam přijela, poseděla si v autě a zase jela domů, protože trénink nebyl a Sandy mi to nějak opomněl říct. Nabručeně jsem se tedy vrátila a jela odevzdat tu naši káru. Vše proběhlo hladce a opět jsme byli vychváleni do nebes, jak už se to tak v tý Austrálii děje běžně. Řidiči se prý často vracejí se zničenými loděmi či klokaní hlavou trčící z motoru. číst dál

A už přicházíme s další výhodou, kterou nám Phil the Miracle dodal. Západoaustralské veslování se odebíralo na závody SP v Penrithu (http://en.wikipedia.org/wiki/Penrith,_New_South_Wales, Nový Jižní Wales) a jako každý rok potřebovali někoho, kdo by jim tam přivezl, respektive odtamtud odvezl lodě. Phil na zpáteční cestu nabídl dva cizáky z Evropy a ti cizáci byli nadšeni. číst dál

Ella měla narozky. A letos i s party pro kamarádky. Teda já kdybych spočítala, kolik jsem za život vrazila do všech svých oslav, nedosáhlo by to částky té její, oslavující 7. narozeniny. Totiž je tady tak jako zvykem, že pozvané děti si domů odnášejí dárečky taky. číst dál

Hned po ukončení chlapecké sezóny začíná sezóna dívčí, pro mě to (díky Philovi, který tam také trénuje) znamenalo nové zaměstnavatele a nové zkušenosti, a to z dívčí anglikánské soukromé školy St. Hilda´s (http://www.sthildas.wa.edu.au/). Budu se tam podílet na přípravě deváté třídy (Y9), kde je většina závodů založena na párových čtyřkách. Těšila jsem se a zároveň už truchlila pro Trinity. Navíc, na Hildě se začíná už v 5:45, takže mě připraví o 15 min drahocenného milovaného spánku. Ale co, tak začneme. číst dál

V pondělí se s Jimmyho pomocí vydávám za svou oblíbenou kratochvílí - nákupem bot! Večer mě čeká vernisáž, tak se musím přece trochu oháknout. J. je výborný pomocník, nosí jedny boty za druhými, především ty co se lesknou a blyští, nejlépe v růžové barvě. Prostě přesně podle mýho vkusu. Názorně mu ukazuji, že jsou mi velké, jeho nákupní horečka naštěstí nejde tak daleko, že by si uvědomoval, že existují i menší velikosti. Díkybohu za moji popelčí nožku teda. Nacházím jedny podle mého gusta a Jimmy mi je pod znaleckým pohledem povoluje koupit. Odcházíme tedy oba spokojeni a já si večer po dlouhém půl roce připadám opět jako slečna. číst dál

Po probuzení co jiného než vydatná snídaně. Všechno, co jsem tu zhubla po příjezdu je zapomenuto. číst dál

To ten týden zase utíkal! Velký úkol mě ale čekal ve čtvrtek, kdy jsem děti vyvezla na výlet do Fremantlu. Měli jsme tam původně jet i s I. a jeho rodiči, ale chybám v komunikaci se bohužel člověk evidentně nevyhne, ať je v Nera, v Perthu nebo na Marsu. číst dál

Tak jedem - děti - trénink - děti - tělocvik - děti - trénink - děti - tělocvik - tělocvik - děti. Nestíhala jsem. Ale ať jsem byla sebeunavenější, bavilo mě to. K mojí pátý osmě seniorů jsem dostala ještě čtyřku osmého ročníku (12-13 let), a to byla teprve sranda.  číst dál

Ivánkovi začaly prázdniny. A proč jsou vsunutý do uvozovek? No protože jsem ho hned od prvního dne pěkně zaměstnala. Když je Jimmy doma (2-3 dny v týdnu), bude se o něj starat I., aby nám nezlenivěl, ale hlavně abych stíhala co nejvíc tréninků. Jak začala škola, přibyly totiž dětem k tréninkům i školní hodiny (Physical Education Classes), takže je práce víc než dost. Abych řekla pravdu, když k tomu připočtu Ellu a Jimmyho, nakládám si asi občas víc, než dokážu úspěšně zvládat, protože večer občas nejsem schopná se skoro ani vysprchovat. No dobře, fuj já, špindíra, ve čtvrtek jsem usnula přímo při psaní emailu.  číst dál

O pondělním poledni mě čekalo vyndávání stehů. Central City Medical Centre na rohu Barrack Street a Wellington Street mě hned zprvní vypálilo do peněženky díru o velikosti 95 dolarů na uvítanou. Prej když mě lékař oblaží nějakým zákrokem, budu solit dál. Nicméně, doktor se se mnou moc nepatlal, šmik, šmik, šmik, stehy pryč, mrk, mrk na pihy, dobrý, nehet na palci taky dobrý a čau, snad už se neuvidíme. číst dál

No, to byl teda týden. Každý večer jsem cítila neopodstatněnou jistotu, že pojdu na únavu. Starat se o děti s berlema bylo o něco složitější, než jsem si představovala. Každá drobnost (přinést jim pití či obout boty) mě stála nebývalé množství sil. číst dál

Tento týden se na Trinity konalo lednové soustředění. První dva dny jsem se ho tolik neúčastnila, protože jsem měla na starost děti. Od středy už jsem byla plně nasazená do procesu a dostala přidělenou svou práci pro příštích pár měsíců. Bude to párovka, resp. osma seniorů (tzn. od 15 do 17 let) a o konečném složení posádky se teprve rozhodne. Abych byla přesnější, zatím se na párovce střídá 6 kluků, v případě, že se v příštím týdnu připojí další dva, začneme trénovat osmu. Hlavní závod sezóny, Head of the River, se totiž týká především osem. číst dál

Ha! Pondělí jsem začla velmi, velmi zlehka. Nejde to pojmenovat jinak než skypovací den. Trhla jsem hned dva rekordy - nejvíce odskypovaných hodin během dne a nejdelší telefonát. Hodin bylo dohromady 7 a půl. Začla jsem zvostra 5-hodinovým telefonátem se Zlatkou, trpící insomnií, odpoledne pokračovala hodinku s Ančou a den zakončila hodinkou a půl s Klárkou, spěchající na trénink. Kdybych měla připočíst ještě telefonát s rodiči z předchozího večera, nedopočítala bych se. Takže když jsem večer vyzvedávala I. v práci, divil se, že jsem tak potichu. Nevěděl totiž, že člověk má jen omezený počet slov, který může během dne využít. S odvoláním na slavný vědecký časopis Všeznalé listy A+I, kapitola Mozek a Skype.  číst dál

Tak nám zase začly tréninky. Upřímně, už jsem se moc těšila, asi stejně jako I. do školy. Uvažuje se o tom, že bych si udělala řidičák na člun, ale tak nějak se mi nechce se učit (prý to není jen úplná formalita), zvlášť v angličtině. Uvidíme tedy, zda to bude mít význam. Tak i nadále si s sebou vozím řidiče. Aspoň jsem trošku prozkoumala vzdálenější okolí, Maylands, Sandrigham atd. Ale veslovat s malejma mě stejně tak nějak baví víc.  číst dál